Čeština: Větné členy

Větné členy (angl. Sentence Elements).

Vetný člen je nejmenší jednotka věty. Lze jej přesunout jen jako celek.

Vztahy mezi větnými členy

Skloňování jmen umožňuje rozlišit ve větě podmět a předmět.

Podmět a přísudek

Rozvodněná bystřina podmět, říčka Loupnice, včera zaplavila přísudek opuštěnou náves i přilehlé ulice.

přisuzování (predikace)
základní skladební dvojice
nesou jádro informace obsažené ve větě
tvoří základ věty
členy jsou na sobě závislé (syntaktická dvojice)
jsou rozvíjeny skladebními dvojicemi s dalšími větnými členy, na ty pak dále mohou navazovat další
- Každý další větný člen je závislý na řídícím větném členu, který je jím rozvíjen a s nímž tvoří skladební dvojici.
  - Zároveň může být řídícím větným členem pro jeden nebo více dalších větných členů, kterými je sám rozvíjen.

Podmět (subject)

vždy v 1. pádě
kterýkoli slovní druh
Většinou jde o podstatné jméno v 1.pádu
určuje to, kdo/co daný děj vykonává
Ptáme se (1. pádovou otázkou): Kdo, co (danou věc vykonával/o)?
Každá věta musí mít svůj podmět
není závislý na žádném jiném větném členu
jiné větné členy jej mohou rozvíjet
Tvar přísudku je určen právě podmětem (závisí na něm), shoduje se s ním v osobě a čísle, někdy také ve jmenném rodu a životnosti.
Přísudek vlastně přebírá od podmětu jeho osobu, číslo, případně i rod a životnost.
podmět ovlivňuje přesnou podobu přísudku, nikoli obráceně
Někdy není potřeba řešit u přísudku rod, například v přítomném čase je jedno, zda je podmět v mužské, ženském či středním rodu. Pokaždé použijeme stejný tvar: lokomotiva jede, auto jede, motocykl jede. Proto je u rodu a životnosti slovo někdy, neděje se tak totiž ve všech případech. Naopak číslo a osoba podobu přísudku ovlivňují vždy.
druh
- vyjádřený – je ve větě vyjádřen (Pavlína spí)
- nevyjádřený – není ve větě vyjádřen, ale víme, o koho/co se jedná (Chceš [ty] kousek čokolády?)
- všeobecný – není ve větě vyjádřen a ani netušíme, o koho přesně se jedná. (V televizi dávali [oni] film.)

Přísudek (predicate)

vyjadřuje činnost nebo stav podmětu
vyjádřen:
- sloveso
- sloveso + zvratné zájmeno se/si
- několik sloves
- sloveso + podstatné jméno
- sloveso + přídavné jméno
Ptáme se: Co dělá podmět?
- Na stromě rostou jablka
druhy:
- slovesný – sloveso v určitém tvaru
  - slovesný jednoduchý – jedno sloveso v určité osobě
    - Kočka leze dírou.
    - Zítra nebude pršet.
  - slovesný složený – způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) sloveso + infinitiv
    - Kočka chce prolézt dírou.
    - Zítra nemá pršet.
  - jmenný se sponou (slovesně-jmenný) – tvoří ho sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno.
    - Kočka je líná.
    - Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.
  - jmenný: tvoří ho pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí. (Sliby chyby. = Sliby [jsou] chyby. Průjezd zakázán. = Průjezd [je] zakázán.)
  - citoslovečný: tvoří ho citoslovce. (Pes hop přes plot. Anička bác do kaluže.)

Podmět a přívlastek

Rozvodněná přívlastek bystřinapodmět, říčka Loupnice, včera zaplavila opuštěnou náves i přilehlé ulice.

určování (determinace)
vztah mezi ostatními větnými členy, z nichž jeden člen je řídící, druhý závislý
členy jsou na sobě závislé (syntaktická dvojice)
přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena)
přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí)

Předmět (object)

2., 3., 4., 6. a 7. pád
rozvíjí přísudek věty
vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se děj týká
ptáme se pádovými otázkami
- pokud se můžeme na větný člen zeptat i jinou než pádovou otázkou (kde?, kam? kdy?), nejedná se o předmět

Babička se zlobila na Pepíka.
Smutně se loučil se svým domovem.
Hodil Alíkovi gumový míček.
Posypala cukroví moučkovým cukrem.
Sním o dovolené u moře.