Čeština: Slovní druhy

Slovní druhy

Ohebná slova

Mění svůj tvar, dají se skloňovat a časovat.

• • 1. podstatnná jména
  • 2. přídavná jména
  • 3. zájmena (pronouns)
  • 4. číslovky
  • 5. slovesa

Neohebná slova

Mají vždy stejnou podobu.

• 6. Příslovce
• 7. Předložky
• 8. Spojky
• 9. Částice
• 10. Citoslovce

1. Podstatná jména

Označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

Hlavní (ne však jediný) slovní druh, který ve větě vystupuje jako argument  slovesa.

Typy:

• podle obecnosti – významu
  • konkrétní – označují názvy osob
    • obecná (kůň, radost, kámen)
    • vlastní (Tomáš, Fantomas)
  • abstraktní – vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů
  • … https://cs.wikipedia.org/wiki/Podstatn%C3%A9_jm%C3%A9no

4. Číslovky

Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje.

Typy:

• jednotné číslo
• množné číslo

Použití:

• podstatná jména
• přídavná jména
• zájmena
• slovesa

Jednotné číslo (singulár)

Označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus.

Množné číslo (plurál)

Označuje skutečnost, že se jedná o více než jeden kusů.

6. Příslovce

• vyjadřují bližší okolnosti děje – kdy, jak a kde se něco stalo
• neohebné – nemění nijak svůj tvar (neskloňujeme, nečasujeme)
• stupňují se
  • pravidelná: rychle -> rychleji -> nejrychleji
  • nepravidelná dobře -> lépe -> nejlépe
• druhy
  • příslovce místa (kde, kudy, kam, odkud)
    • doma, venku
  • času (kdy, jak dlouho, jak často)
    • dnes, včera, brzy
  • způsobu (jak, jakým způsobem)
    • : pěkně, vstřícně
  • míry (jak moc, do jaké míry)
    • moc
  • příčina: záměrně, schválně

8. Spojky

• neohebné
• spojují větné členy nebo věty
• nejsou větnými členy
• nenesou význam
• vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů
• dělíme:
  • souřadící – spojují (převážně) souřadné větné členy nebo souřadné věty
    •  
  • podřadící – připojují větu vedlejší k větě hlavní

Spojky souřadící

Spojují:

• dvě věty v souvětí (v souřadném poměru)
• dva větné členy

Druhy:

• spojky slučovací – a, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani–ani, jak–tak, hned–hned, jednak–jednak, zčásti–zčásti, dílem–dílem
• spojky odporovací – ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
• spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
• spojky vylučovací – nebo, aneb, buď – nebo, buď – anebo
• spojky vysvětlovací – totiž, vždyť
• spojky příčinné – neboť, vždyť, totiž, však také
• spojky důsledkové – proto, a proto, a tak, tudíž, a tudíž, tedy

Spojky podřadící

• připojují v souvětí vedlejší věty k hlavní větě
• aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva

Vlastnosti a jevy slovních druhů

Stupňování

Tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen a příslovcí

Osoba

Rozlišuje, kdo je podmětem věty:

• 1. osoba – mluvčí (já, my)
• 2. osoba – posluchač (ty, vy)
• 3. osoba – někdo jiný (on, ona, ono, oni, ony, ona)

Vztahuje se k

• slovesa
• zájmena
• některé spojky: abych, abys, aby

Slovesný vid (aspekt)

Mluvnická kategorie slovesa. Vztah k plynutí času.

• slovesa

Typy:

• Dokonavý vid, perfektivum
• Nedokonavý vid, imperfektivum

Potvrzení a negace (Affirmation and negation)

Tvar slovesa

Typy:

• Infinitiv (neurčitek) – neurčitý (základní, reprezentativní) tvar slovesa – nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. (Uváděn ve slovnících)

Slovesný způsob